Deník

Proč jsem jen tak šikovná?

8. listopadu 2012 v 18:26 | Natali
Milý deníčku (to má být ironie ;D),
včera jsem se celej den válela a... jo, a taky jsem vlastně (jen tak mimochodem) rozbila svůj foťák.
Způsobila jsem v něm zkrat tím, že jsem se do něj snažila nacpat kabel moc silně. Tomu se říká praktičnost.
Poslední fotka z mého drahocenného foťáku:

Toto má být vtipná fotka, kdy má ten kůň vypadat, že stojí v kolejích. ;D

Ještě se pokusím o reklamaci, ale myslím, že v Fujifilmu nejsou tak blbý, aby mi opravili foťák, u kterého jsem si zkrat způsobila sama. Naštěstí mám něco našetřený (a Ježíšek taky :D), takže uvidíme po reklamaci. ;)

R.I.P.

Když vesničané soutěží.

26. října 2012 v 22:02 | Natali
Už pár týdnů pozoruju jednu velkou komedii, kterou bych osobně nazvala tak, jako jsem nazvala tento článek: Když vesničané soutěží.
Bydlím v menší vesnici, která ani nemá pojmenované ulice. Náš dům stojí na ulici, kde se poslední dobou začaly dít opravdu zajímavé věci. Starostka nám totiž zajistila malý kontejner na bioodpad, který každý týden vyváží nějaká společnost s "popelářským" autem a ten kontejner je právě na naší ulici.
Brzy se ale přišlo na to, že kontejner je příliš malý pro všechny vesničany se zahrádkami, ze kterých musí shrabat listí a toho se pak zbavit právě díky bioodpadu.
A tak se stává, že ihned poté, co z toho malého nacpaného kontejneru vyvezou jednou za týden všechno listí a uschlé kytky, začíná krutý boj o to, kdo přijde dřív a zbaví se bioodpadu ze své zahrádky. Pár minut poté, co se kontejner vyveze, je zase plný. Této války se účastní i má rodina - jakmile slyšíme auto, které bioodpad vyváží, můj taťka se chopí koše a utíká ke kontejneru. Někdy uspěje, někdy ho předběhne náš soused nebo naše babička. :D
Ale až se budu nudit, aspoň vím, co budu dělat. Sestavím tabulku a každý týden do ní budu zapisovat, kdo uspěl a kdo přišel pozdě. Anebo půjdu na obecní úřad a navrhnu, ať dokoupí ještě pár kontejnerů na bioodpad.

Jak moc záleží na učiteli?

23. září 2012 v 20:29 | Natali
Jak už vidíte z nadpisu, opět mám chuť se tu pěkně vykecat. :D Utíkejte všichni pryč, dokud můžete! :D
Miluju dějepis! Kdybych tuto větu řekla minulý školní rok, asi bych si dobrovolně sbalila své saky paky a vyrazila směrem blázinec.
Tento rok nám vyměnili učitelku dějepisu za profesora z vyššího gymplu. První hodinu jsem na něho nadávala, jak je náročný, a že do dějepisu se budu muset učit snad každý den, abych si udržela dobré známky. Ale během pár vyučovacích hodin se můj názor na tohoto profesora obrátil o 180 stupňů, stejně jako můj názor na dějepis.
Začala jsem srovnávat jeho a učitelku, kterou jsme měli předtím na tři roky.
Ta učitelka byla hodná, měla jsem ji ráda, ale neuměla dějepis vykládat natolik dobře, abychom ji poslouchali (jsme hodně náročná třída :D). Prostě všechno říkala tak obyčejně, občas nějaká ta zajímavost, ale většinou to pro nás byla jedna velká nuda, kluci dělali tradiční bordel, já jsem se pokoušela něco si zapsat, ale ve třídě byl takovej hluk, že jsem nic neslyšela, takže jsem to vzdala a spala jsem na lavici.
A profesor? Jde hrozně vidět, že dějepis ho baví - všechno vykládá vlastními slovy, všechno nám umí vysvětlit tak, že to pak chápeme, ke každé události ví hromadu zajímavostí a i když je přísný, jsem strašně ráda, že máme na dějepis právě jeho. Jeho hodiny jsou takovým "menším představením" - chodí po třídě sem a tam a u toho prostě "přednáší". Nevím, jak to dělá, ale ve třídě je hrobové ticho a všichni poslouchají, jak Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. A pak o přestávce diskutujeme o I. světové válce. :D Fakt, diskutujeme o dějepisu. :D

Jak moc záleží na učiteli? Uvědomují si vůbec, jakou mají přidělenou moc? Vzdělávat další generaci a svým přístupem k jejich předmětu ovlivnit naši budoucnost, to je jejich moc. Lidé by si měli vybírat své zaměstnání podle toho, co je baví. Co když někdo vůbec neví, že by ho někdy mohla bavit například fyzika, jen kdyby ho učil jiný učitel?

A fakt, je to možné. Nesnášela jsem dějepis, nutila jsem se do učení všech těch událostí jen proto, abych měla dobré známky. A teď? Můj vztah k dějepisu vystihuje tento obrázek ;D

Smysl našeho života

11. září 2012 v 16:08 | Natali
Mám depku, přes den si ji neuvědomuju, ale jakmile příjdu ze školy, je tu. A jakmile mám depku, potřebuju se vykecat.
Jaký je vlastně smysl našeho života?
Ráno se probudím, jdu do školy, příjdu ze školy a pak netuším, co přes to odpoledne dělám. Naučím se, chvíli sedím s rodiči a sestrou a bavíme se, dívám se na televizi a najednou je večer.
Proč vlastně žiju? Život máme jen jeden a já jen sedím a přihlížím, jak rychle utíká. Byla jsem dítě a najednou jsem v deváté třídě.
Proč jsme vlastně na světě? Máme něco dokázat? Nebo se jen narodit a zemřít?

PS: Samozřejmě, že když zrovna nemám depresivní období, tak mám svůj život ráda, tak to berte jen jako dočasné pomatení mého mozku ;)
 
 

Reklama