„Nikdy neváhej, život máš jen jeden."

24. února 2013 v 17:34 | Natali |  Povídky
Varování: Tato povídka představuje další můj filozofický blábol o našich životech. ;)
PS: Vážně jsem chtěla napsat nějakou optimistickou povídku, ale nejde mi to. Asi je to tím, že pořád čtu samé pesimistické příběhy z válek. A to s touhle četbou teprve začínám, takže si na tento blog dávejte pozor, protože za chvíli bude tak pesimistický, že se to béžové pozadí samo od sebe změní na smutečně černé. :D

Stará žena seděla u okna, její oči ohraničené vráskami nevěřícně přejížděly po bílém listu papíru, který držela v třesoucích se rukou. Nebyla ani trochu připravená na zprávu, kterou se z tohoto papíru dozvěděla. Znovu si ho prohlédla. Přes celou stránku stálo jeho jméno, William O'Brien. Jen při pohledu na to jméno ji zaplavily krásné vzpomínky. I přes vysoký věk by nikdy nezapomněla na den, kdy ho poprvé uviděla. Bylo prvního září, oba nastupovali na střední školu, do stejné třídy. Každý den v lavici si prohlížela jemné rysy jeho bledého obličeje, olivové oči a kaštanové vlasy. Když ji pozdravil, zatmělo se jí před očima a nedokázala mu odpovědět. Když jí galantně podržel dveře, chichotala se a cítila, jak celá rudne. Když se jí zeptal, jestli s ním nechce jít do kavárny, jen plaše odmítla. Sice by se jí tím splnil celý její sen, ale měla strach z něčeho neznámého.

Tok vzpomínek přerušil pohled na smuteční kříž namalovaný vedle jeho jména.
William O'Brien
Narozen 6. září 1938
Zemřel 24. února 2013
Rychle zavřela oči zalité slzami, které padaly na parte a pomalu rozpíjely písmena jeho jména. Proč tolik váhala? Proč si nikdy nedodala odvahu a nevyšla si s ním?
Vybavil se jí smích spolužaček a jejich narážky: "Vždyť William na tobě může oči nechat…"
Teprve teď po jeho smrti si uvědomila, jakou chybu udělala. Co kdyby se tak nebála a lépe se s ním seznámila? Možná by s ním prožila celý život, možná jen část. Ale takhle jen přihlížela, jak se jí postupně vzdaluje, jak si založil svoji vlastní rodinu a byl šťastný, zatímco ona ho milovala celý život a nikdy nepotkala muže lepšího, než byl on. Kdyby jen šel posunout čas zpátky, vše by udělala jinak.
"Babi? Stalo se něco?"
Leknutím sebou trhla. Stála před ní její vnučka, Elise.
Elise byla zmatená, viděla před sebou starou ženu, které šedivé vlasy spadaly do smutného vrásčitého obličeje. Nikdy předtím babičku takhle neviděla.
Babička zvedla hlavu od parte. Bystré oči mladé dívky se střetly se zakalenýma očima staré ženy.
"Nikdy neváhej, život máš jen jeden," řekla babička své vnučce a smutně se na ni usmála.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tewie Tewie | Web | 24. února 2013 v 18:16 | Reagovat

Smutná, ale překrásná.
Trochu se stydím, protože se taky bojím. U  mě je to ale trochu jiný, bojím se udělat první krok, takže kdyby mi někdo řekl: Půjdeš se mnou tam a tam, tak odpovím, že ano.

PS: jsem strašně ráda, že přišla další povídka. Vždycky se strašně těším a nemůžu se dočkat, až tě políbí múza a ty napíšeš další úchvatný příběh :)

2 Alea Alea | Web | 24. února 2013 v 18:27 | Reagovat

Wow... překrásné. Strašně smutné.
Když vezmu, kolik lidí promešká svou šanci jenom proto, že se stydí nebo jsou nejistí (a teď nemluvím jenom o lásce)...
Tvoje povídky mají opravdu něco do sebe :).

3 Hejlynka Hejlynka | Web | 24. února 2013 v 20:10 | Reagovat

Páni! Je to nádherné. Sice smutné, ale krásné...:)

4 Ænag Ænag | E-mail | Web | 28. února 2013 v 16:36 | Reagovat

Miluju Tvé psychologické příběhy... jsou sice smutné a pesimistické, ale úchvatně napsané a donutí člověka se zamyslet nad sebou i nad ostatními...
Život máme jen jeden a měli bychom ho co nejlépe využít, ale někdy to není bohužel tak snadné... Já se k ničemu nedohrabu, jsem strašný introvert a skoro nikdy neudělám to, co chci.:)

5 Vera Vera | Web | 1. března 2013 v 22:30 | Reagovat

Krásný♥ a pravdivý...
Promiň, já se k tomu víc vyjadřovat nemůžu - probudilo to ve mě vzpomínky na jedno ne zrovna veselý období...
a už si to nechci dál připomínat. :)

6 Aisha Aisha | Web | 4. března 2013 v 0:08 | Reagovat

Člověk by neměl své šance promeškávat...jen občas nedokážeme poznat, že by některá z nich mohla být poslední.
Pěkné :)

7 Martush** Martush** | Web | 12. března 2013 v 17:41 | Reagovat

páni, je to vážně zajímavé, nikdy jsem nic podobného nečetla. určitě se toho drž, takovéhle pesimistické povídky ti vážně jdou :)

8 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 17. března 2013 v 7:16 | Reagovat

Je to překrásný, smutný a pravdivý.

9 Teri-vlk Teri-vlk | Web | 3. května 2013 v 22:19 | Reagovat

Napsala jsi to překrásně... Je mi z té povídky trochu smutno, ale za to už si můžu sama, varování jsem četla :D
Nee, opravdu mě to dojalo, přiznávám, že byl slza na krajíčku. Tyhle tvé pesimistické povídky mě hřejou u srdce, sic je to možná zvláštní. A hlavně si z nich vždycky něco odnesu! ♥ Děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama