Únor 2013

„Nikdy neváhej, život máš jen jeden."

24. února 2013 v 17:34 | Natali |  Povídky
Varování: Tato povídka představuje další můj filozofický blábol o našich životech. ;)
PS: Vážně jsem chtěla napsat nějakou optimistickou povídku, ale nejde mi to. Asi je to tím, že pořád čtu samé pesimistické příběhy z válek. A to s touhle četbou teprve začínám, takže si na tento blog dávejte pozor, protože za chvíli bude tak pesimistický, že se to béžové pozadí samo od sebe změní na smutečně černé. :D

Stará žena seděla u okna, její oči ohraničené vráskami nevěřícně přejížděly po bílém listu papíru, který držela v třesoucích se rukou. Nebyla ani trochu připravená na zprávu, kterou se z tohoto papíru dozvěděla. Znovu si ho prohlédla. Přes celou stránku stálo jeho jméno, William O'Brien. Jen při pohledu na to jméno ji zaplavily krásné vzpomínky. I přes vysoký věk by nikdy nezapomněla na den, kdy ho poprvé uviděla. Bylo prvního září, oba nastupovali na střední školu, do stejné třídy. Každý den v lavici si prohlížela jemné rysy jeho bledého obličeje, olivové oči a kaštanové vlasy. Když ji pozdravil, zatmělo se jí před očima a nedokázala mu odpovědět. Když jí galantně podržel dveře, chichotala se a cítila, jak celá rudne. Když se jí zeptal, jestli s ním nechce jít do kavárny, jen plaše odmítla. Sice by se jí tím splnil celý její sen, ale měla strach z něčeho neznámého.

Moje první knížky: Bejby a Prasátko

2. února 2013 v 16:49 | Natali |  Moje první knížky

Dnes vás chci seznámit s postavičkami, o kterých jsem psávala, když mi bylo okolo sedmi let. Sérii knížek, časopisů a leporel o Bejby a Prasátku (ano, čtete správně. :D) jsem byla věrná asi dva roky a je nejrozsáhlejší z mých prvních příběhů. Nejstarší příběhy jsou z roku 2005, o dva roky později jsem nejspíš usoudila, že už jsem moc stará na příběhy o holčičce, prasátku a zajíci. :D
Jsem strašně ráda za to, že jsem tyhle moje výtvory nezničila nebo někde neztratila (což se celkem divím :D).
Napsala jsem dvě malé knížky, další jsem už nedokončila. Vyráběla jsem taky hodně časopisů, které byly plné plakátů a nechyběly v něm rubriky jako například Bejbynin módní salón, Učíme se malovat se Zajícem Popletou atd. :D
Knížky nejsou psány obvyklým stylem, ale spíš jako nějaké divadelní hry.