Ty mě udržuješ při životě.

27. ledna 2013 v 13:00 | Natali |  Povídky
zdroj obrázku: www.logofury.com

Ty mě udržuješ při životě

Amy seděla na posteli ve svém pokoji a pozorovala z ní škrábance na staré podlaze. Přes zatažené závěsy se do pokoje probojovalo pár pichlavých paprsků ranního slunce, jinak byla místnost ponořená v šeru.
"Jak se mám? Ty víš, že pořád stejně. Ale když jsi tu se mnou, je to lepší," zazněla Amyina odpověď do hrobového ticha.
"Proč tedy musíš odcházet? Proč se mnou netrávíš celý den?"
Zvedla zrak od podlahy a upřeně se mu zadívala do obličeje. Stál těsně u ní, konečky jeho blonďatých vlasů, které by potřebovaly zastřihnout, mu padaly do obličeje. Pousmál se a místo toho, aby odpověděl, poznamenal: "Neměla bys už náhodou jít do školy?"

Po pár minutách už Amy svižným krokem spěchala do školy po prázdném městě. Všichni studenti už byli dávno ve škole, jen ona jako vždy přijde pozdě. Nevadilo jí to, protože on kráčel vedle ní.
"Stalo se někdy, že bys přišla včas do školy?" zeptal se jí se škodolibým úsměvem.
"Hm… Možná, když jsem chodila do první třídy. Ale o tomhle se nebavme, ty se totiž vždy nějak vyhneš odpovědí na mé otázky. Takže se ptám znovu, kam vždycky odejdeš?"
"Prosím, slečno?", otočil se na ní se zmateným výrazem starší pán, okolo kterého zrovna procházeli, "ptala jste se mě na něco?"
"Já jsem se ptala tady mého kamaráda," odpověděla nechápavě Amy a ukázala na svého blonďatého přítele.
"Kamaráda?"
Muž si zmateně prohlédl dívku, která ukazovala někam do vzduchu. Pak se radši otočil a znovu pokračoval ve své cestě.
"Chápeš to? Tomu dědovi už asi neslouží hlava," zašeptala mu Amy pobaveně.
Došli ke škole, ze které uslyšeli tlumené zvonění ohlašující začátek hodiny.
"Tak už běž, zase budeš mít problémy," popohnal ji.
"Nojo, třídní zas bude mít keců," povzdechla si, "sejdeme se po škole?"
"Budu tu na tebe čekat, až ti skončí vyučování."
V hodinách Amy jako vždy nedávala pozor. Místo toho, aby v chemii bádala nad triviálními názvy karboxylových kyselin, přemýšlela o něm. Den, kdy ho poprvé potkala, jí změnil život.
Amy se už sedmým dnem trápila - její rodiče se hádali každý den, a protože kvůli tomu byla smutná a nebyla s ní taková zábava jako dřív, přišla i o kamarádky, které jí prostě oznámily, že se s ní dál nechtějí bavit. Amy zůstala sama, nemohla si s kým hrát ani jít domů, kde se její rodiče navzájem obviňovali z naprostých nesmyslů.
"Půjdeš si se mnou hrát?" zeptal se jí chlapec, který se vedle ní vynořil jako duch. V ruce držel míč a přátelsky se na ni usmíval.
Opětovala mu úsměv a snažila se mu pohlédnout do očí schovaných pod blonďatými prameny vlasů, které mu spadaly do obličeje. Vlastně se za těch pár let moc nezměnil, sice se povytáhl o pár desítek centimetrů a dává přednost povídání si před fotbalem, ale v obličeji stále vidí toho malého kluka, jen s trochu dospělejšími rysy.
Od toho dne tu pro ni vždy byl, vyrůstali vedle sebe, byl pro ni oporou při zdlouhavém rozvodu rodičů. Ale poslední dobou vždy nepochopitelně zmizel kdovíkam ve chvílích, kdy ho potřebovala nejvíc.
Amy stála na chodníku před školou a nervózně přešlapovala z nohy na nohu. Začalo se stmívat, všichni už dávno odešli. Slíbil, že tu na ni počká, ale nikde ho neviděla. Najednou věděla, že už nepřijde, že ji navždy opustil. Nechal ji sám ve světě, ve kterém bez něj nedokáže přežít ani jeden den. Se zamlženýma očima se vydala domů. Párkrát zakopla, protože přes slzy neviděla na cestu. Snažila se vybavit si před sebou jeho usměvavý obličej a větu, kterou tak často říkával: "Všechno bude zase dobré."
Najednou zjistila, že ji opustil i z její hlavy, ve které nezanechal ani jednu vzpomínku. Nedokázala si ho vybavit, marně tápala po jeho podobě.
Amy šla dál prázdným městem, které snad nikdy nebylo tak tiché. Ohlížela se, jestli ho někde neuvidí, i když v hloubi duše věděla, že už se nikdy neobjeví.


***
Takže, po pár nesmyslných pokusech jsem už vážně musela uznat, že já na psaní fantasy nejsem a asi ani nikdy nebudu. Nejspíš jsem na fantasy moc velká realistka. Zatím to s povídkou Tajemství řeky nechám otevřené, třebas jednou dostanu chuť a vrhnu se na to. :) Takže místo Tajemství řeky přidávám další jednorázovku, tentokrát na téma "imaginární kamarád". Máte někdo zkušenost s vymyšleným přítelem? ;)
Jinak se moc omlouvám za mojí neaktivitu, ale ve škole byl tento měsíc fakt děsivý. :D
A co jinak plánuju dál? Rozhodně se chci zúčastnit projektu Very - Moje první knížky. Jak asi chápete z názvu, projekt je o tom, že zveřejním nějaké své první slátaniny. A ty moje jsou vážně vtipné, takže se těšte, až něco vyhrabu. ;D

PS: Viděli jste někdo ten nový film Les miserábles (Bídníci)? Mně z toho ještě teď běhá mráz po zádech. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 27. ledna 2013 v 13:36 | Reagovat

Tyjo!! Dost povedená povídka se zajímavým námětem! :) J'adore!! :)
Já sice nemám svého imaginárního kamaráda, ale často si povídám sama se sebou (spíš jenom ve své hlavě) Jednoduše trpím samomluvou :D
Nejsi na fantasy moc velká realistka, stačí si k tomu přidat víly, duhu, skřítky a pár jednorožců...:D :D
Anebo prosím, udělaje mi tu radost a napiš to fantasy o kterým jsi mi kdysi říkala ve škole (to, jak ti lidi nesmí mluvit - pamatuješ? :D)

Jo, tenhle měsíc byl strašnej, to můžu jedině potvrdit!:D
MPK? to bezvadný!!!Jak já se těším, až si budu moc Roxy Moonovou přečíst znovu!! :D anebo tvoji úplně první prvotinu (B---Y a P------O) Budeš to sem dávat? :D
*prosím, smutně koukám! :D)

PS: Les Miserábles jsem neviděla, ale chystám se na to :D

2 Tewie Tewie | Web | 27. ledna 2013 v 14:51 | Reagovat

Och wau - já se omlouvám za to, co tu napíšu ale já prostě nemám slov.
Ty... ty jsi génius.
Takže, drahá Natali.
Jeden ubohoučký mizerný tvoreček tě teď na kolínkách prosí, aby sis sedla, vytvořila strašně moc povídek a vydala knížku, kterou tento introvertní zbabělý tvoreček bude mít uschovanou pod polštářem, nebo ji bude ctít a vystavovat jako klenot na poličce.
Já... mám úplnou husí kůži.
To je... vážně ztrácím slova. Proč je tolik nadávek a obdivných výrazů tak málo?
Vynikající, výborné, exkluzivní, fascinující, super, unášející, skvělé, nejlepší...

Jinak já nemám přímo imaginární přátele, jen imaginární rodinu a... a taky když píšu nějaký příběh, tak si obvykle s hrdiny a k nim tvořím nějaký vztah. Ale abych se s nimi bavila na veřejnosti? To snad ne..

Ale povídka fakt úplně úžasná. Mám z ní husí kůži, draly se mi do očí slzy, každé slovo jsem si vychutnala div ne dvakrát. Jednoduše krása komtesa :) :D

3 Tewie Tewie | Web | 27. ledna 2013 v 17:24 | Reagovat

Jj, šutry, ty sem nesnášela :D
Díky za komentář, a stydět se vážně nemusíš, mě tvoje komentáře vždycky zvednou náladu, vážně :)
A na dokonalý článek nesmí být příšerný koment. Vážně to byla nádherná povídka.
Víš, na základce nám učitelka říkala, že Čechov byl mistr krátké povídky. Pro mě jsi tím mistrem ty. :)

4 Hejlynka Hejlynka | Web | 27. ledna 2013 v 19:56 | Reagovat

Je to moc hezké. Já osobně jsem imaginárního kamaráda nikdy neměla (spíš se bavím sama se sebou).Na tvoje prvotiny se moc těším...:-)

5 Alea Alea | Web | 28. ledna 2013 v 15:25 | Reagovat

Kašli na fantasy, tvoje povídky jsou úžasné i bez hejna vegetariánských upírů, vlkodlaků apod. Těch je podle mého až až.
Já osobně s imaginárními kamarády moc zkušeností nemám, moji přátelé vždy byli jen a pouze z masa a kostí :D.
Doufám, že se k Tajemství řeky někdy vrátíš, začátek byl opravdu úžasný a celkem by mě zajímalo, jak se bude dál vyvíjet...
Mimochodem - ty máš s "imaginárními kamarády nějakou zkušenost a povídka je jí lehce inspirovaná...?

6 Aisha Aisha | Web | 30. ledna 2013 v 19:17 | Reagovat

Místy mi to přišlo trošinku takové zmatené, ale jinak se mi to líbilo :) Trošku mě zklamalo, že to byla jen jednorázovka, myslela jsem si, že to ještě bude mít ještě nějaké pokračování a byla jsem na něj docela zvědavá :D Ale nevadí, jako jednorázovka je to dobré :)
Přišlo mi to také propracovanější, než první kapitola tajemství řeky, takže se nevzdávej na psaní fantasy :) Myslím, že máš v sobě ty nápady a takové to zvláštní mystično :)) Já když si čtu po sobě své povídky, tak mám dojem, že mi to správné fantasy taky nejde, ale člověk se musí nejspíš nějak vypsat nebo tak :D

Zkušenosti s vymyšleným přítelem nemám...možná tak s druhou půlkou vědomí, se kterou se občas hádám (asi jsem krapet schizofrenní :DD). A film jsem také ještě neviděla, ale asi se na něj někdy podívám. Zrovna se chystám podívat na Faunův labyrint :)

7 Ænag Ænag | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 20:43 | Reagovat

Omlouvám se i Tobě, že jsem si zase dala načas...
Ale opět jsem uchvácena! Nevadí, že nedokážeš psát fantasy povídky (podle mě bys to dokázala, protože už se stalo:)), ale Tvé jednorázové realistické a psychologické povídky jsou k nezaplacení... Je krásné, jak si pohráváš s různými myšlenkovými pochody jednotlivých lidí.  Připadá mi, že v každé Tvé povídce popisuješ jednu sociální skupinu (nebo jak to říct) - optimisty, pesimisty, puberťáky, děti s rozvedenými rodiči... a tak.
Imaginární kamarád, ještě nikdy jsem žádného neměla, spíš si jen představuji své oblíbené knižní, filmové postavy, ale nejčastěji si povídám sama se sebou (jsem zmatený samomluvec) anebo je tu ještě jeden, někomu možná blízký, jinému smyšlený a někomu lhostejný. Jakožto věřící člověk si povídám (no mluvím sama k sobě, ale vlastně k Němu) s Bohem...
He možná jsem blázen...
Bídníky jsem neviděla, ale mohlo to být zajímavé:) a asi strašidelné, he?;)

8 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 3. února 2013 v 16:14 | Reagovat

Páni, je to nádherný. Četla jsem a nemohla jsem se od toho odtrhnout! :')

9 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 19. února 2013 v 12:32 | Reagovat

Mně se ta povídka moc líbila :). Jak jsem byla malá, tak jsem si neustále vymýšlela imaginární kamarádky a kamarády a... no, radši už bych měla být zticha, působila bych jako blázen xDD.
Ale téma "imaginární kamarád" je úžasné, protože se k tomu dá leccos napsat :).
Btw.. zrovan jsem dneska dočetla román Opatství Northanger a četlo se to tak fantasticky :), všimla jsem si totiž, že taky máš ráda její romány. Pýcha a předsudek je ale snad nejlepší :-).
A Bídníci mi leží pod stolem, chystám se je prvně přečíst a až pak zkouknout :).

10 Teri-vlk Teri-vlk | Web | 16. května 2013 v 17:48 | Reagovat

Je to super. Hrozně se mi to líbilo, ostatně jako všechny tvé jednorázovky ;) Jsi šikula. Určitě to s fantasy ještě zkus, protože si myslím, že ti to jde :) Jen tak dál!! ;)
P.S. Souhlasím, Bídníci byli naprosot skvělý, hrozně se mi film líbí! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama