Tajemství řeky: Prolog

18. října 2012 v 20:42 | Natali |  Tajemství řeky
Titulka splácana by me. :D
Takže, dnes jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala prolog k mé první povídce na pokračování tady na blogu a taky k mému prvnímu pokusu o fantasy. ;)

Utíkala jsem po polní cestě vedoucí k malému lesu. Vlastně to ani nebyl les, spíš shluk pár stromů rostoucích okolo koryta klidné řeky. Právě kvůli ní jsem se tu vydala. Prošla jsem okolo prvních stromků a prodírala se hlouběji do lesíka. Od té doby, co jsem tu byla naposledy, se to tu změnilo. Cestička, kterou jsem si tu vyšlapala, když jsem sem denně chodívala, zarostla malými keříky, ale to mi nevadilo. Každou minutou se zvuk proudících pramenů zesiloval, až jsem stála u břehu řeky, která klidně protékala mezi ustupujícími stromy. Tráva rostoucí okolo jejího koryta byla šťavnatě zelená jako na jaře, docela jiná než na naší zahradě, kde rostla suchá, bez života.
Usedla jsem na své oblíbené místo na břehu toku u staré suché vrby, která tu stála snad celou věčnost. Opatrně jsem se o ni opřela, ale jakmile jsem se jí dotkla zády, už jsem se nebála, že ji svou váhou povalím na zem. Sice zvnějšku působila křehce, jako by se jí zlomila větev jen proto, že na ni usedne drobný pták, ale její kmen byl silný a pevný tak, že by ten strom nepovalila ani vichřice.
Jak jsem takhle seděla, opřená o vrbu a dívající se zamyšleně do třpytivé proudící vody, připadala jsem si zase jako menší, když jsem tu takhle sedávala každý den. Opět jsem pocítila jistotu, která se dostavila vždy, když jsem přišla k řece. Bylo to zvláštní, spadly ze mě všechny starosti a mohla jsem jen sedět a vykládat si s ní. S mojí nejlepší kamarádkou. S řekou.


"Já vím, že jsem tu dlouho nebyla. A vlastně ani nevím, proč jsem tu nechodila," vypravila jsem ze sebe. Po tak dlouhé době, co jsem řece nic nevykládala, mi to najednou přišlo trochu nepřirozené a nepříjemné, mluvit jen tak do větru. Co když mě někdo uslyší a bude si myslet, že jsem blázen trpící samomluvou? No, asi by měl pravdu.
Ale ty moc dobře víš, proč jsi mě nepřišla navštívit tak dlouho.
A bylo to tu zase. Ten pocit, že mi řeka odpovídá, že mi naslouchá.
"Máš pravdu," vzdychla jsem a pokračovala: "Vyměnila jsem tě za Violet. Jako menší jsem neměla žádné kamarády…"
…A pak jsi potkala mě, že? Jako malá jsi ráda zkoumala okolí a jednou jsi přišla sem. Usedla jsi na břeh, opřela se o vrbu… Teď vlastně sedíš stejně, je to, jako kdybych tě tu viděla sedět poprvé, jen jsi o takových sedm let starší. Chodila jsi sem čím dál častěji, vykládala jsi mi všechny tvé zážitky. Neměla jsi kamarády, se kterými by ses mohla bavit, a tak jsem tuto úlohu zastala já. Ale pak jsi potkala Violet…
"Ze začátku jsem ji nenáviděla. Seznámila jsem se s ní, když jsem nastoupila do primy. Pamatuješ si ještě, jak jsem chtěla být nejchytřejší ze třídy?" Zasmála jsem se. Řeka zažbluňkala, jako by se taky smála.
Ano, na to si pamatuju. Byla jsi tak hrdá, že ses dostala na gymnázium a tak sis řekla, že se staneš tou nejchytřejší studentkou, kterou ta škola zažila.
Ani jsem si neuvědomovala, že už mi nepřipadá můj rozhovor s řekou nepřirozený. Přestala jsem vnímat okolí a bavila se s ní dál.
"Ale v cestě za tou nejchytřejší studentkou mi stála ona, Violet. Byla chytřejší než já, ale nechtěla jsem si to připustit a celou primu jsme bojovali o to, která dostane lepší známky z písemek. A v sekundě se začala projevovat moje logické přemýšlení. Violet mě totálně převálcovala, a zatímco ona s žádným předmětem neměla problém, já jsem válčila skoro s každým."
Ale nakonec to bylo jen k dobru, ne?
"To teda bylo… Ona je tak hodná, a když mě viděla, jak se mořím o přestávce s úkolem z rovnic, který měla vyřešený během jednoho nadechnutí, přišla za mnou a pomohla mi."
A od té doby jste nejlepší kamarádky. Stalo se snad něco, když jsi teď po tak dlouhé době přišla za mnou?
"Vlastně ani ne, nic se nestalo. Jen… Jen mi chybíš. Violet je úžasná kamarádka, ale není ty, tobě se nikdy nevyrovná. Občas mě nechápe tak dobře jako ty. Ale mám ji ráda."
Ví o mně?
"No… Řekla jsem jí, že jsi byla má jediná kamarádka, když jsem byla menší, ale…"
…Ale to, že jsi za mnou chodila i jako větší jsi ji neřekla, že? A asi jí to ani neřekneš…
"Ona by to nepochopila. Už tak se tomu smála, když jsem jí řekla, že jsem si s tebou jako malá povídala. Takže co by tomu řekla teď? Asi by mě poslala do blázince."
To nevadí, nemusíš jí to říkat. Ale už bys měla jít, začíná se ochlazovat.
Podívala jsem se na oblohu, která se během těch pár minut úplně zatáhla.
Přijdeš ještě?
"Přijdu," zašeptala jsem. Zase mi to připadalo nepřirozené, povídat si s řekou. Vždyť je to jen protékající voda, která nemá nějaký mozek, jak si se mnou tedy může povídat?
Byl to jen hlas v mé hlavě nebo skutečnost?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 18. října 2012 v 21:20 | Reagovat

Tak to moje vydírání přece k něčemu bylo!! :) (Slavnostně slibuje, že se s tvojí povídkou v ruce bude co nejdál držet od naší nejmilejší češtinářky, protože slíbila, že to splní :D)
Ten obrázek! nádherný! Byl první věc, která okamžitě upoutala moji pozornost a potom to "Prolog!")
(*skáče radostí do výšky!*)

Ta povídka, to je něco tak hezkýho, že to ani neumím vyjádřit! Mám moc ráda tvůj styl psaní, protože se čte s takovou neobyčejnou lehkostí!
Ah tak řeka mluví! Tyjo, tak to je něco!

Tak hodně nálady do psaní! ať můžeš pokračovat dál, protože mě zajímá, o čem celý příběh bude!! :) (piš piš PIŠ!!)

2 Aisha Aisha | Web | 19. října 2012 v 11:56 | Reagovat

Ahoj :) ..chtěla jsem ti hned na začátku pochválit titulku, protože se ti moc povedla :)
Co se týče příběhu, tak mi ze začátku přišlo trošinku divné, že si povídá s řekou, ale jelikož je to fantasy, tak věřím, že to ještě bude mít jinou pointu :D Jinak se mi to líbí, myslím, že píšeš čtivě a určitě si přečtu další pokračování :)

3 Lilly Lilly | Web | 19. října 2012 v 17:19 | Reagovat

Hezoučké... a ten úvodní obrázek, prostě krása:)

4 Deny Deny | E-mail | Web | 20. října 2012 v 12:10 | Reagovat

Nádherný obrázek.
A ta povídka, páni, je to naprosto úžasné. A originální.

5 Hejlynka Hejlynka | Web | 20. října 2012 v 17:42 | Reagovat

Nádherný prolog. Vypadá to velice zajímavě a máš nádhernou titulku...:-D

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 21. října 2012 v 17:55 | Reagovat

páni, moc pěkné! :D hlavní hrdinku jsem si hned oblíbila, je docela zvláštní a zároveň mi připadá kouzelná. Když obvykle čtu o "chudinkách, co jsou samy", hned se mi zhnusí, ale nějak to neplatí u Tajemství řeky. Rozhodně fandím v téhle povídce a bedlivě budu sledovat, jak to pokračuje! :D Je to skvělé! :)

7 Lilly Lilly | 22. října 2012 v 16:35 | Reagovat

K Absolutely Impossible:
v téhle povídce jsem zařadila nějaké elter ega...
Lilen je, for example, moje alter ego, kdybych nebyla snílkem na obláčku. Budu hnusně namyšlená a řeknu, že mám obrovský "rozumový" potenciál, jenom ho nevyužívám. :D Naučím se vše co potřebuju rychle, ale nemám ráda fyziku a matika mě nudí a informatika - nechci tam, pomooooc, mamma help! :D
A ta jedovatost- taky bych taková byla, kdybych si "duševně, duchovně" nevyliskala a nesnažila se o to být lepší:D

Patrik - nevím, není ničí alter ego, možná trochu připomíná mě tou láskou k psaní a humanitním vědám a tím pomáháním:D

Steffi - vzhledově podle někoho, koho znám :P, ale ta dotyčná osůbka je strašně hodná a milá :D
takže tak :)

8 Alea Alea | E-mail | Web | 22. října 2012 v 18:00 | Reagovat

Wow! Prolog jsem přečetla jedním dechem a musím uznat, že je to naprosto úžasné! Už teď se mi v hlavě rozjíždí milióny různých nápadů, jak by se mohl příběh vyvíjet. Skvělý, skvělý, SKVĚLÝ!

Těším se na další kapitolu ;)!

9 Ænag Ænag | E-mail | Web | 22. října 2012 v 18:34 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem přišla tak pozdě.:)
Je to skvostně napsané! Myslím, že jsi psala, že to nebude moc filozofické, ale já mám takový pocit, že za tím dějem bude něco hlubšího (trochu mi mlží 'přítel nebo zrádce'...)
Honem Tě prosím rychle o další kapitolu (pro některé lidi je to problém), ale myslím, že pro Tebe ne:).
Nádherné, nádherné, nádherné...

10 Faint Faint | Web | 24. října 2012 v 13:18 | Reagovat

Naozaj krásny prológ aj ten nápad! Originalite sa medze nekladú ale ty si ju aj tak prekonala :) Strašne pekné normálne nemám slov

11 teri-vlk teri-vlk | Web | 27. října 2012 v 9:01 | Reagovat

Krásný! Úžasný! Skvělý! ... Nevím, co k tomu ještě dodat! Ten obrázek je překrásný! A už teď vím, že tvoji povídku budu číst s nadčením a vždy se budu těšit na pokračování ;) Zatím je to příjemně tajemné a já jsem zvědavá, jaká tajemství řeka odhalí! ;)

12 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 11. listopadu 2012 v 8:32 | Reagovat

Wow, je to skvele, ctive.. A ja ani nevim, co psat, jelikoz vse uz tu bylo receno. :) Jdu pokracovat ve cteni :)
PS: ta titulka je vazne krasna :);)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama