Závislý

19. září 2012 v 15:07 | Natali |  Povídky


http://fastexposure.files.wordpress.com/2012/05/disadvantages-of-computer-addiction.jpg?w=830

Nervózně poťukával prsty do lavice. Ať už zvoní, ať už zvoní.
Výklad učitelky jako vždy neposlouchal, takže ho nepřekvapilo, když se ho zeptala: "Tak pane Ashtone, můžete mi zopakovat, co se stalo roku 1914?"
"Nevím," hlesl tiše, ani se neobtěžoval něco vymýšlet. Třídou to zašumělo, pár jeho spolužáku se zasmálo.
"Teď jsem to říkala, mladý pane. Tak kdo mu to zopakuje? Tak třebas slečna Portmanová, povídejte."
"Roku 1914 začala první světová válka, přesněji 28. července, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbům," odpověděla slečna Portmanová, Louise Portmanová. Nemohl se na ni dívat, bolel ho každý pohled. Měl ji rád a ona jeho taky, ale to už bylo dávno. Jak by to asi vypadalo dnes, kdyby mu do cesty nevstoupila závislost, která nad Louise snadno zvítězila? Byly by stále spolu? Rozesmála by ho každé ráno dalším novým vtipem, které ráda vymýšlela? Chodívaly by pořád na jejich oblíbenou louku u malého lesíka za městem? Ne, nebudu na to myslet, řekl si.
Konečně zazvonilo. Rychle naházel učebnice z lavice do batohu a už chtěl utíkat ven ze třídy, když uslyšel učitelku: "Pane Ashtone, pojďte sem za mnou, prosím."
Prošel okolo lavic dopředu ke katedře, kde na něho čekala učitelka s utrápeným obličejem.
"Navštěvujete devátou třídu a ani nevíte, kdy vypukla první světová válka," začala, "děje se snad něco? Vždy jste byl tak vzorný student, který se o látku živě zajímal. Víte přeci, že nám, učitelům, se můžete se vším svěřit, rádi vám se vším pomůžeme."
"Nic… Nic se neděje. Co by mělo být?" vyhrkl a nervózně poklepával nohou o podlahu. Jen plýtvala jeho časem.
Učitelka si ztrápeně vzdychla: "No dobře, nejspíš je to puberta. Můžete jít."
Jakmile vyslovila poslední větu, vyběhl bez pozdravu ze třídy a utíkal dlouhou chodbou. Bez odpočinku běžel pár ulicemi, až stál celý zadýchaný u svého domova. Vzrušeně se podíval na schránku naplněnou dnešní poštou. Když schránku nachystaným klíčem odemkl, zaplavil celé jeho tělo nádherný pocit. Ve schránce ležel tlustý dopis adresovaný jemu, Davidovi Ashtonovi.
Utíkal s ním domů, batoh zahodil někde v předsíni a hned nato dopis vší silou rozerval.
Uvnitř bylo to, co nutně potřeboval. Cédéčko zabalené v bublinkové folii. Utíkal ke svému počítači, zapnul ho a sedl si na židli. Potom půl hodiny sledoval obrazovku, která hlásila průběh instalace, jako kdyby se díval na napínavý pořad.
Instalace hry GTA V. byla úspěšná! Ohlásila obrazovka a David se blaženě usmál.
Nasadil si sluchátka a ponořil se do hry.
Ani chvíli nemyslel na to, jak právě plýtvá svým drahocenným životem, který pro něho nic neznamenal. Neuvědomoval si, že kvůli imaginárním postavám z počítačové obrazovky, kterým naprosto propadl, ztratil pravé kamarády, dětství a svoji budoucnost.
Přítomnost byla tady, u počítače.


Povídka o stále větším problému dnešních mladých, kteří dobrovolně ztrácejí krásné dětství plné bunkrů a panenek. Jsem si jistá, že na dětství, období bez starostí, budu mít nejhezčí vzpomínky z celého života a jsem hrozně vděčná za to, že jsem o chlup unikla závislosti na počítačových hrách nebo na internetu. Sice jsem jeden čas také měla problém (konkrétně se hrou The Sims 2), ale naštěstí mám skvělé rodiče, kteří mě hru odinstalovali (a pak přežili moje neustálé hysterické ječení :D).
Co vlastně děláte, když hrajete nějakou hru? Nic přece nezměníte, vlastně jen pár hodin sedíte na jednom místě. Sice můžete dohrát nějaký level, vyhrát pár bitev, ale ve skutečném životě jste na stejném místě jako před hraním hry.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alea Alea | Web | 19. září 2012 v 15:24 | Reagovat

Já osobně na hry moc nejsem, ale jak jsem četla tvoji povídku, před očima mi vyskočily tváře pár lidí, co znám. Nejčastěji kluků.
Je to smutné, ale čím dál častěji slyším např. v autobuse mluvit malá děcka o tom, jak rozstříleli nějakou zombie v nejnovější hře atd.
Děsivé, ale je to tak.

2 Faint Faint | Web | 19. září 2012 v 16:28 | Reagovat

Dakujem za komentare :) nie v Meteore som nebola ale velmi by som chcela. Preto mam aj niektore mylne informacie napriklad ze Kalambaka je od Aten vzdialena viac ako hodinu :D inak to je uz druhy diel tej poviedky :)

3 Hejlynka Hejlynka | Web | 19. září 2012 v 17:01 | Reagovat

Já a hry...No, jednu dobu jsem docela často hrála hru Metin2, ale pak mě to nějak přestalo bavit. A posledí dobou zjišťuji, že na sedění u počítače mám málo času. Když už tu jsem, tak buď píšu, nebo se dívám na moji oblíbenou zábavu, to jest animované seriály("Bakugane do boje!")...:-D

4 Altheda Altheda | Web | 19. září 2012 v 19:49 | Reagovat

Pekne napísaný príbeh... A poukazuje na skutočný problém... Ja mám vždy len také obdobia závislosti na niečom... Väčšinou The Sims:) Istú dobu som hrávala takto aj Metin 2, ale potom ma to prestalo baviť. Teraz ma to len niekedy chytne a potom asa pustí, takže nejakú hru nehrajem aj celé mesiace:)

5 Ænag Ænag | E-mail | Web | 19. září 2012 v 19:58 | Reagovat

Jsem fascinovaná... To je krásné dílo...
Já mám s hrami také zkušenost... sedím u PC a říkám si 'přežij, přežij'. Ale nevím, jestli bych kvůli tomu zapomněla na školu, vůbec se nesnažila... nechtěla bych, aby se mi to stalo a ani to nikomu nepřeji, je to... prostě strašné, být závislý na PC hře, myslet jen na ni, když ona vlastně není, když v ní umřu, mně se nic nestane (normálně, ale když jsem zavislý možná...).
Podle mě je i lepší si třeba psát příběh a ten prožívat. Ale nemusí být návykové je hry, co když někdo prožívá strašně děj filmu nebo knihy... Ale to se asi ještě nestalo, že by byl závislý na knize jako na hře, že:)?

6 Vera Vera | Web | 19. září 2012 v 20:28 | Reagovat

Fakt se mi příběh moc líbil!! hodně hodně moc! dost dobře realistický příběh!!
opravdu nechápu ty děti, kteří dokážou sedět třeba 6 hodin u hry a nepohnout se z místa. Strašný, protože si jaksi neuvědomují, že tam venku jim utíká život. Já osobně jsem byla pár týdnů závislák na WoWku a teď jsem ráda, že jsem tu demo verzi konečně dohrála, protože si nejsem jistá, jak by to se mnou pokračovalo dál. Kašlala jsem na psaní - strašně. Ale to nešlo jinak, protože ta hra mě vždycky zlákala víc. teď jsem ráda, že už je to za mnou :D

Závislých lidí je mi líto a lituji je, lituji jejich životy o ničem...fakt ještě jednou SKVĚLÁ POVÍDKA!
PS: néé vůbec nevím, kde jsi brala inspiraci na rok 1914 :D :D
PS2 - Ten obrázek! :)

7 Teri-vlk Teri-vlk | Web | 20. září 2012 v 10:54 | Reagovat

Moc hezká povídka a bohužel taky pravdivá. Je opravdu hrozné když jsou děti zavislé na různých PC hrách. Můj kamarád a zároveň bývalý spolužák ze základky, ted´ nedělá nic jinýho než že sedí u PC a hraje nějaký připitomělý hry. A když mu nemkdo napíše at´ jde třeba ven, tak on samozřejmě "nemá čas" protože ještě nedohrál nějakej debilní level!!! Sakra to jsem se rozčílila :D Ale je to tak.. A je to smutné. Přesně jak si psala. K čemu to je? Jen nám utíkají drahocené minuty života, které jsme mohli prožít s někým na kom nám záleží a koho máme rádi. Drahocené minuty, které nám už nikdo nevrátí!

8 Deny Deny | E-mail | Web | 22. září 2012 v 8:05 | Reagovat

Úžasná povídka.
Já osobně na hry zas tak moc nejsem, akorát si někdy zahraju TS3.

9 Alea Alea | Web | 22. září 2012 v 12:18 | Reagovat

Jaj! Tvůj blog už znám :D - znám a vítám v "koalici"!

10 MvK MvK | Web | 27. září 2012 v 20:19 | Reagovat

úžasný článek!A jak pravdivý!Sama znám ten blažený pocit, který se vám rozlije po celém těle jenom proto, že se vám něco povedlo ve hře.Jak je to ubohé, že?takoví lidé by se nad sebou měli zamyslet...

11 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 14. října 2012 v 10:48 | Reagovat

No jistě... Počítače! Hned vidím svého mladšího bratra! ,,Zabij ho! No tak! Umři už! Umři!" ozývá se z jeho pokoje... Bože! A pak se všichni diví, jak naše společnost vypadá, když tohle podstrkují dětem! Hrůza děs!
Já jsem taky na počítači dost... Teda spíš hodně! Ale nepařím hry! Spíš si čtu a píšu povídky, hledám obrázky, maluju podle fotek z netu, poslouchám hudbu... Snažím se někam dospět! Něco zjistit! Já na počítači nebo u něj hodně něco vytvářím... Píšu, čtu, maluju, kreslím... Fakt bych nechtěla zkejsnout u her! Doufám, že se mi to nikdy nestane! Sem tam si zahraju Sims 3, Nostale, nebo třeba Minecraft ale né nijak často!
Hm... Nějak sjem se rozkecala!

12 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 20. února 2013 v 13:09 | Reagovat

Abych řekla pravdu, na počítači trávím skoro všechen volný čas. Jak už tady od někoho zaznělo, hry na něm ale nehraju. Všechen ten čas věnuji psaní povídek a povídání s přáteli. (Největší a nejkrásnější zlo, jaké může být, je textové RPG...vážně)
Když začnu hrát nějakou hru, většinou mi to moc dlouho nezůstane - po nějakém čase mě to přestane bavit. Někdy nad tím strávím jen jeden celý den, někdy dva, někdy týden. Ale nikdy ne tak dlouho, že by se z toho stala rutina.

Povídka je hezká. Zajímavé, jak ve svých jednorázovkách ukazuješ problémy lidstva :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama