Lilly

5. září 2012 v 18:58 | Natali |  Povídky


Annie seděla ve svém pokoji a v náruči chovala Lilly, starou panenku, kterou zachránila z popelnice. Malá holčička s hlavou plnou nezkrocených zrzavých kudrlin si na tento den dokázala vzpomenout naprosto přesně. Bylo to před rokem, tak dlouho je Lilly její nejlepší a nejvěrnější kamarádka, která naslouchá všemu, o čem jí Annie povídá, o hádce jejich rodičů, po které táta odešel z jejich bytu s velkým kufrem a od té doby ho vídá jen málokdy, o pohádkách, kde princ zachraňuje princeznu a o tom, co se děje na dlouhé ulici, na kterou se každé ráno dívá z okna. Právě na této ulici ji našla, tam se s ní seznámila.
Annie šla ten den dlouhou ulicí domů, prodírala se houfy lidí a věděla, že jde pozdě. Pospíchala, protože nechtěla, aby táta maminku zase obvinil z toho, že nedokáže pohlídat jejich vlastní dítě ani minutu a že to jejich dítě, Annie, jde zase pozdě z hřiště. Nechtěla, aby maminka zase plakala, zatímco táta chodil naštvaný po bytě sem a tam a ječel na všechno, co se hýbalo.
Právě procházela okolo bytových domů,když se zarazila a zpomalila. Uviděla ruku, která bezvládně visela přivřená těžkým víkem z jedné velké šedé popelnice.

Annie se zatajil dech. Podobnou scénu viděla jednou v televizi - vzpomněla si na muže z obrazovky, který se po pár zasténání svezl na zem, potom k němu přiběhlo pár dalších mužů, hodili jeho tělo do podivného tmavého pytle, který natlačili do popelnice. Pak přišla maminka, rychle vypla televizi a vynadala Annie, že tak pozdě se na ni dívat nemůže.
Annie se přiblížila k popelnici, pomalu odklopila víko třesoucími se rukami, ale místo muže zabaleného v pytli tam ležela bezbranná látková panenka. Byla krásná, měla bílou pleť se šmouhami od bláta, tyrkysové oči a zacuchané blonďaté vlasy. Annie ani trochu nevadilo, že panenka z popelnice byla celá potrhaná a některým by se zdála ošklivá, spíš naopak. Na tváři se jí vykouzlil úsměv, vždyť té panence právě zachránila život! Sebrala ji a utíkala s ní domů, kde ji schovala pod peřinu, aby se o panence nedozvěděli rodiče. Po pár dnech přemýšlení ji pojmenovala. Ukradla mamince z poličky knihu, která byla plná jmen. Annie trvalo celou věčnost, než přečetla pár písmen, ale neztrácela trpělivost a postupně se prodrala k jménu, jehož významem je krása. Liliana.
Annie ji myla obličej, česala vlasy a pečovala o ni jako o své vlastní dítě. Nikdo kromě ní o Lilly nevěděl.
Seděla zasněná na podlaze svého pokojíčku, prohlížela si s úsměvem Lilly, když jí ze vzpomínání vytrhly kroky blížící se k jejímu pokoji. Najednou ve dveřích stál její táta a pohledem z Annie sjel k panence, kterou před ním nestihla schovat.
"Annie, kde's to sebrala? Někde na smetišti? Tvá matka ti to dovolila? No tak, Annie, mluvím na tebe. Odpověz mi!"
Jeho tón se jí ani trochu nezamlouval. Neustále něco mluvil a nebezpečně se blížil k Lilly. Annie ji popadla a svírala v náruči.
"Dej mi tu panenku."
Nesouhlasně zavrtěla hlavou, až její zrzavé kudrlinky létaly ve vzduchu.
"Tak koukej, co pro tebe mám. Koupil jsem ti hezčí panenku, koukej, Annie!"
Celou dobu měl ruce za zády, držel v nich růžovou krabici, se kterou teď své dceři máchal před očima.
Uviděla štíhlou panenku, ztuhlou uprostřed pózování pro fotografy se širokým křečovitým úsměvem.
"Tak co na ni říkáš? Byla pěkně drahá, tahleta Barbie celebrita, tak mi dej tu svoji škaredou a hrej si s touhle."
Annie sevřela Lilly ještě pevněji. Pozorovala, jak její táta rudne vztekem.
Najednou jí Lilly vyrval z náruče a rychlým krokem opustil pokoj.
Annie se do očí nahrnuly slzy. Vyběhla z pokoje a utíkala za tátou, který mezitím pospíchal po schodech z jejich bytu dolů na ulici. Nechápala to, nechápala vůbec nic.
Co s ní chce udělat? Proč si ji vzal?
Nebyla tak rychlá jako on. Z okna chodby zaplněné dveřmi do bytů uviděla, jak surově hodil Lilly do popelnice.
Annie přestala dýchat. Jak se musí Lilly cítit? Myslí si o sobě, že je nechtěná? Že ji Annie vyměnila za jinou panenku?
Toho dne ji tatínek držel celý den v jejím pokoji. Do té doby, co přijel velký vůz, ze kterého seskočili dva muži a vysypali všechny popelnice do auta. Annie vše sledovala se zatajeným dechem. Pohlédla na svého tátu, který se na ni spokojeně usmál, popřál jí dobrou noc a potom odešel.
Seděla na zemi a z očí ji po tváři stékaly hořké slzy, když si prohlížela strnulý obličej své nové panenky.
Lilly, kde jsi?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 5. září 2012 v 19:19 | Reagovat

tý jo
smutný, ale tak hezoučký
moc pěkně píšeš :)

2 teri-vlk teri-vlk | Web | 5. září 2012 v 20:07 | Reagovat

Souhlasím.. smutný, ale přitom krásně smutný. Vážně :) Strašně mě to dojalo. Moc pěkný!

3 Lilly Lilly | Web | 6. září 2012 v 19:35 | Reagovat

Stejně ta kostrbatá pochvala nevyjádřila to, že mi spadla čelist a být učitelkou, dala bych ti 1******

4 Vera Vera | Web | 6. září 2012 v 21:20 | Reagovat

To je tak nádherný!! :) je fajn, že ses zase vrátila ke psaní! Tuhle povídku musíš poslat do nějaké soutěže, protože bys určitě vyhrála! Je KRÁSNÁ! ten konec mě hrozně dojal :)

5 Vera Vera | Web | 6. září 2012 v 21:21 | Reagovat

PS: jak se jmenuješ na té anglické seznamovací stránce? :)

6 Natali Natali | Web | 6. září 2012 v 23:23 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:

[4]:

Děkuji vám všem! :) Ani nevíte, jak mi to pomáhá a motivuje ;)

[5]: Nattys   - originální, co? :D Tam byly všechny přijatelný jména obsazený :D

7 Hejlynka Hejlynka | Web | 7. září 2012 v 18:19 | Reagovat

Promiň, že jsem sem nechodila, ale nějak mi blbnul blog...Je to moc hezká povídka. Na můj zkus sice trochu smutná, ale to nevadí. Je strašně hezky napsaná...jen tak Dál...Už se těším, až napíšeš něco dalšího...:-D

8 Vera Vera | Web | 7. září 2012 v 20:24 | Reagovat

[6]: Nyttys :D víš co mi to připomíná? :D :D
No já tam jsem jako fishy7, taky Super :D
PS: ŽLUTÝ AUTO!!! :)

9 Natali Natali | Web | 7. září 2012 v 21:12 | Reagovat

[7]: Díky :) Já mám asi zálibu ve smutných povídkách, prostě se mi píšou líp :D Moc děkuju! :)

[8]: Já radši nechcu vědět, co ti to připomíná :D :D HEJ! Já sem to žlutý auto viděla dřív :D

10 Deny Deny | E-mail | Web | 13. září 2012 v 17:49 | Reagovat

To je dokonalý.
A smutný. Bez mučení se přiznám, že mě to pomalu rozbrečelo.

11 *Rici* *Rici* | Web | 22. září 2012 v 21:59 | Reagovat

Děsivé foto, moc pěkné příběhy :)) Mám až husí kůži :D

12 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 26. září 2012 v 16:30 | Reagovat

Chudák holčička :( Chudák panenka. Bohužel dospělí někdy doopravdy nevědí, co je pro jejich děti lepší...

13 Natali Natali | Web | 28. září 2012 v 19:58 | Reagovat

[10]:

[11]: Díky ;)

[12]: Ano, to je smysl té povídky - rodiče dětem kupují škaredé plastové hračky, a přitom nevědí, že jejich děti daleko víc může zaujmout něco prostého, co hned nemusí stát pár tisíc. Já jsem našla na Slovensku na takové skládce medvěda, který byl z plyše, ale už byl celý holý, neměl oči, ale já jsem mu přišila krásné knoflíky a úplně mu chyběly uši. A mamka mi dovolila si ho nechat, potom, co ho celého vydrhla. :D A když se ten medvěd předklonil, tak zabručel. Mám ho strašně ráda i teď. :D

14 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 14. října 2012 v 11:02 | Reagovat

Ne! Nenenenenenene!!!! Smutné! Staré hračky jsou mnohem hezčí než ty nové! Ty jsou celé plastové a umělé a v případě penenek růžové, třpytivé a lesklé! Brrr! Já mám zase od malinka takového krásného plyšového lišáka! Není sice měkký jako dněšní plyšáci, ale pořád, i když jsem teď už o dost starší, je prostě můj! Nevadí, že nemá oko, že má natrženou packu a že je trochu vypelichaný! Mám ho pořád ráda!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama