Sans titre

23. července 2013 v 14:23 | Natali
Poslední příspěvěk napsán tak před sto lety? Ano, já vím.
Co k tomu ještě dodat? Prázdniny jsou v plném proudu a já si je chci užít, co nejvíc to půjde.
Psaní mě teď nějak omrzelo. Píšu jen povídky, které člověk (alespoň podle mě) může psát jen v určité náladě, kterou jsem teď už dlouho neměla. A možná je to dobře, ono by se to s tou filozofií nemělo přehánět. :)
Moc se omlouvám pár lidem, které jsem si tu oblíbila (a doufám, že oni si alespoň trošku oblíbili mě).
Blog zatím bude pozastaven, uvidím, co dál. ;)
Natali
 

Přímý pohled

12. května 2013 v 11:01 | Natali |  Fotky

Moje oblíbená fotka z výletu do ZOO Brno - byla jsem tam už asi stokrát, protože bydlím poblíž Brna, ale při každé návštěvě jsem nadšená, jako bych tam byla poprvé. :)

Návrat jara

1. května 2013 v 17:13 | Natali |  Fotky


Protože už konečně přišlo jaro, vydala jsem se fotit. Ale tentokrát jsem se snažila fotit trochu odlišně, než jak to dělám každý rok - to už by se mi jen kupily další podobné fotky, kterých mám plný počítač - a v tom nevidím žádný smysl. A proto jsou některé fotky z tohoto článku takové "pokusné", prostě jsem se snažila fotit odlišným stylem, než na jaký jsem zvyklá. ;)
 


Merlin, jedna koňská duše.

16. dubna 2013 v 22:31 | Natali |  Povídky

Tuto fotku jsem fotila na jedné dovolené a takhle nějak si představuji hlavního hrdinu této povídky - koně Merlina (jo, Merlina. :D Kdybych měla koně, tak by se prostě jmenoval Merlin!:) ). Je to moje poctivě odfláknutá slohovka do školy, kterou jsem začala psát hodně pozdě večer, takže to podle toho taky tak vypadá. ;D Ale ne, přidávám to sem hlavně, protože jsem si Merlina během psaní téhle povídky úplně zamilovala. :)

S trhnutím jsem se probudil a vyděšeně zaržál. Zmateně jsem se rozhlížel po tmavé místnosti naplněné vůní sena. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se mi zdál jen špatný sen a že se nacházím v bezpečí svého útulného boxu. Moji koňskou duši ale naplnil smutek, když jsem si uvědomil, že tato noční můra bývala součástí mého života. Najednou jsem uslyšel známý klapot bot, který patřil Elišce. Šla dlouhou chodbou stáje a zastavila se u mého boxu, aby mě utěšila. Přitiskl jsem hlavu na vrata a nechal se od ní hladit po lysině.
"Už je to v pořádku, Merline, tady se ti nemůže nic stát," šeptala mi do ucha.

Stín

1. dubna 2013 v 16:57 | Natali |  Povídky

"Tak se měj pěkně, Tome," rozloučila se se svým kamarádem a otočila se směrem ke svému domovu.
"Počkej ještě," zadržel ji, "vážně nechceš doprovodit domů?"
Alex se rozhlédla po klidném nočním městě. Některým by možná připadalo strašidelné, ale ona se tmy nebála, a proto se na Toma jen usmála a odpověděla: "Ne, díky. Tak ahoj zítra!"
Ráda se pomalu procházela tichými ulicemi a sledovala věci kolem sebe, kterých by si ve dne, kdy město ovládne spěch lidí, nevšimla. Pozorovala nasvícené oblečení na figurínách za vitrínami, prchající kočku v postranní uličce, rezavé kliky na dřevěných dveřích starých domů.
Pozorovala chodník, po kterém poletovaly odpadky ovládané slabým větrem. Pozorovala svůj stín. Najednou ho ale zakryl stín neznámé osoby, daleko mohutnější než ten její. Alex zatajila dech, ale rázem se uklidnila a pochopila, že to byla jen souhra světel a že za ní nikdo nestojí.

„Nikdy neváhej, život máš jen jeden."

24. února 2013 v 17:34 | Natali |  Povídky
Varování: Tato povídka představuje další můj filozofický blábol o našich životech. ;)
PS: Vážně jsem chtěla napsat nějakou optimistickou povídku, ale nejde mi to. Asi je to tím, že pořád čtu samé pesimistické příběhy z válek. A to s touhle četbou teprve začínám, takže si na tento blog dávejte pozor, protože za chvíli bude tak pesimistický, že se to béžové pozadí samo od sebe změní na smutečně černé. :D

Stará žena seděla u okna, její oči ohraničené vráskami nevěřícně přejížděly po bílém listu papíru, který držela v třesoucích se rukou. Nebyla ani trochu připravená na zprávu, kterou se z tohoto papíru dozvěděla. Znovu si ho prohlédla. Přes celou stránku stálo jeho jméno, William O'Brien. Jen při pohledu na to jméno ji zaplavily krásné vzpomínky. I přes vysoký věk by nikdy nezapomněla na den, kdy ho poprvé uviděla. Bylo prvního září, oba nastupovali na střední školu, do stejné třídy. Každý den v lavici si prohlížela jemné rysy jeho bledého obličeje, olivové oči a kaštanové vlasy. Když ji pozdravil, zatmělo se jí před očima a nedokázala mu odpovědět. Když jí galantně podržel dveře, chichotala se a cítila, jak celá rudne. Když se jí zeptal, jestli s ním nechce jít do kavárny, jen plaše odmítla. Sice by se jí tím splnil celý její sen, ale měla strach z něčeho neznámého.

Moje první knížky: Bejby a Prasátko

2. února 2013 v 16:49 | Natali |  Moje první knížky

Dnes vás chci seznámit s postavičkami, o kterých jsem psávala, když mi bylo okolo sedmi let. Sérii knížek, časopisů a leporel o Bejby a Prasátku (ano, čtete správně. :D) jsem byla věrná asi dva roky a je nejrozsáhlejší z mých prvních příběhů. Nejstarší příběhy jsou z roku 2005, o dva roky později jsem nejspíš usoudila, že už jsem moc stará na příběhy o holčičce, prasátku a zajíci. :D
Jsem strašně ráda za to, že jsem tyhle moje výtvory nezničila nebo někde neztratila (což se celkem divím :D).
Napsala jsem dvě malé knížky, další jsem už nedokončila. Vyráběla jsem taky hodně časopisů, které byly plné plakátů a nechyběly v něm rubriky jako například Bejbynin módní salón, Učíme se malovat se Zajícem Popletou atd. :D
Knížky nejsou psány obvyklým stylem, ale spíš jako nějaké divadelní hry.

Ty mě udržuješ při životě.

27. ledna 2013 v 13:00 | Natali |  Povídky
zdroj obrázku: www.logofury.com

Ty mě udržuješ při životě

Amy seděla na posteli ve svém pokoji a pozorovala z ní škrábance na staré podlaze. Přes zatažené závěsy se do pokoje probojovalo pár pichlavých paprsků ranního slunce, jinak byla místnost ponořená v šeru.
"Jak se mám? Ty víš, že pořád stejně. Ale když jsi tu se mnou, je to lepší," zazněla Amyina odpověď do hrobového ticha.
"Proč tedy musíš odcházet? Proč se mnou netrávíš celý den?"
Zvedla zrak od podlahy a upřeně se mu zadívala do obličeje. Stál těsně u ní, konečky jeho blonďatých vlasů, které by potřebovaly zastřihnout, mu padaly do obličeje. Pousmál se a místo toho, aby odpověděl, poznamenal: "Neměla bys už náhodou jít do školy?"

Informativní

17. prosince 2012 v 19:19 | Natali
Lehce informativní článek o povídce Tajemství řeky.
Přes Vánoční prázdniny bych ji chtěla přepracovat - jo, vím, že na blogu mám zvěřejněné tak 2 díly (z toho jeden je úvod, který ani nezměním :D), ale chci, abyste věděli, že se přes svátky nebudu flákat. ;D Prostě mě zčistajasna napadla úplně jiná zápletka, která by se v povídce dala použít a která mi přijde lepší než ta původní. ;)

Jinak omluvte moji neaktivitu, ale poslední dobou toho mám docela dost. Včera jsem například přespala u kamarádky, a protože jsme dneska jeli na nultou do školy, řekly jsme si, že půjdeme spát brzo. A taky že jsme šly, usnuly jsme ve tři a musely jsme vstávat před šestou, takže si asi dokážete představit, jak dneska po celý den vypadáme. :D Přišla jsem domů ze školy a spala jsem doteď. Prostě party level 99999. :D

*DOPLNĚNO*

12.1. 2013: Nic nestíhám. :D Omlouvám se za moji dlouhodobou neaktivitu, ale ve škole se na nás hrne spousta písemek. A místo toho, abych psala, sleduju radši volby na ČT 24. :D Asi mám menší (ehm... větší) blok s Tajemstvím řeky. Fantasy jsem ještě nikdy nepsala, vždy dávám přednost realističtějším povídkám, ale věřím, že ty jsou zase moc nudné. ;) Ale slibuju, že po všech těch písemkách sem přidám nový díl, který se začíná rýsovat. Celou děj a hlavně zakončení povídky jsem tak trochu překopala, ale už zveřejněné kapitoly to neovlivní. ;)

Kočka na střeše

5. prosince 2012 v 19:22 | Natali |  Fotky

Pořád třídím fotky z foťáku, který je teď na reklamaci. Člověk by neřekl, kolik fotek jsem už udělala. :D Všechny jsem si je po vyfocení stáhla do počítače s tím, že je někdy protřídím a když teď nemůžu fotit, tak se aspoň kochám mými výtvory.
Ale tato fotka se mi vážně líbí. Pózuje na ni jedna z mých koček, která ráda sedává na střeše a jakmile otevřu střešní okno, už mi skáče do pokoje.


Zde kočka přichycena při činu. ;D

Další články


Kam dál